O této poruše jste již možná slyšeli nebo se s ní dokonce setkali, aniž byste znali její název. Málokdo vám asi na potkání sdělí, že má diagnózu s názvem obsedantně-kompulzivní porucha, každopádně faktem je, že jí trpí 2-3-% populace. Po depresi je to druhá nejčastější duševní porucha. Její ukázku jste mohli vidět například ve filmu Lepší to už nebude na Jackovi Nicholsonovi. Pokud tento snímek znáte, tak asi víte, že tato nemoc může působit až trochu komicky. Tito pacienti jsou však víceméně neustále v napětí a jejich příznaky jim překážejí ve spokojeném životě, zasluhují si tedy plnou lékařskou pozornost.
Co je obsedantně-kompulzivní porucha?
Stalo se vám někdy, že vám hlavou neustále běhala jedna určitá myšlenka, které jste se nemohli zbavit? Jestli ne, tak si zkuste vybavit, jaké to je, když slyšíte nějakou chytlavou písničku a ta vám pak neustále zní v uších, ať už se vám líbí nebo ne. Takhle podobně totiž vypadá každý den člověka s obsedantně-kompulzivní poruchou. Neustále se mu do mysli vtírají určité myšlenky, které ho obtěžují. Mohou mít různou povahu. Nejčastější jsou obavy z nákazy, ze špíny, z vykradení a z neštěstí někoho blízkého, ale také třeba nutkání spáchat sebevraždu nebo ublížit někomu jinému. Často se stává, že se u nemocného postupně objevují další a další obsese.
Obsese jsou prožívány jako nepříjemné a nežádoucí a u osoby vzbuzují úzkost, takže se je snaží potlačit nebo ignorovat. Do mysli vstupují automaticky, třeba i ve chvíli, kdy je člověk zabrán do nějaké jiné činnosti.
Ke zmírnění nepříjemných pocitů a napětí, které vzbuzují obsese, slouží kompulze. Jsou to činnosti nebo myšlenky, které se stereotypně opakují, aby snížily úzkost způsobenou obsesí nebo zamezily domnělé katastrofě, přičemž nevzbuzují příjemné prožitky. Mohou probíhat skrytě (pouze v myšlenkách), v činech nebo prostřednictvím ujišťování od druhých. Toto chování nemusí mít vztah k tomu, čemu má zabránit, může mít čistě magický význam a postižený si uvědomuje, že jedná nelogicky nebo přehnaně. Nejčastější formou kompulzivního chování je kontrolování, čištění a mytí. Drobné kompulzivní rituály nebo kontrolující chování mívá téměř každý. Problém nastává, jestliže toto chování způsobuje negativní pocity a překáží v běžném životě.
Tyto úkony však zaberou jen na chvíli a pak se celý cyklus znovu opakuje. Příznaky se také obvykle postupně zhoršují a může se stát, že člověk nakonec tráví velkou část dne nutkavým umýváním, počítáním, kontrolováním apod., přestože pro ně tyto úkony ani myšlenky, které jim předcházejí, nejsou nijak příjemné.
Příčiny a doba vzniku
Proč se u některých lidí rozvine tato porucha není ještě jednoznačně jasné. Vliv má jak genetika, tak také způsob výchovy. Rizikový je především přehnaný důraz na čistotu, pořádek a kontrolu. Přibližně u dvou třetin pacientů je předpokládaná příčina organického původu, například porodní trauma nebo toxické a infekční poškození centrální nervové soustavy. Obsedantně kompulzivní poruchu také může vyvolat užívání některých psychoaktivních látek, například kokainu.
U většiny pacientů se příznaky objevují mezi 20.-26. rokem, ale značná část onemocní již mezi 12. – 14. rokem.
Typy obsesí
Jak už bylo zmíněno, mezi nejčastější typy obsesí patří strach z nákazy a ze špíny. Druhou nejčastější skupinou jsou kontrolovací obsese, kdy má člověk hrůzu z vlastní nedbalosti a proto je schopen se například několikrát vrátit do bytu, aby zkontroloval, jestli skutečně zavřel kohoutek, zamkl, vypnul žehličku apod.
Dalším velmi častým typem jsou obsese podobné pověrám, kdy se osoba neustále bojí, že se stane něco strašlivého a provádí řadu i nesmyslných úkonů, aby neštěstí zamezila (např. přeskakování kanálů).
Zvláště pro lidi žijící v malém bytě je obtěžující strach z vyhození něčeho, co by se ještě v budoucnu mohlo hodit. To vede k hromadění velkého množství věcí sestávajících ze starého oblečení, zbytků nití, účtenek, starých poznámek, někdy dokonce i odpadků…
Mezi jedny z nejvíc vyčerpávajících patří tzv. ruminantní obsese, v jejichž jádru je obava ze zapomenutí nějaké informace, což člověka nutí k neustálému opakování poznatků a ujišťování se o jejich pravdivosti.
Nejvíc znepokojující jsou naopak obsese s agresivním obsahem, kdy má osoba nutkání ublížit sobě nebo jiné osobě, ať už verbálně nebo fyzicky, založit požár, něco rozbít… Tyto myšlenky se snaží zaplašit odříkáváním různých vět nebo soustředěním se na něco jiného.
Jako pouhá pořádkumilovnost můžou nezúčastněným pozorovatelům připadat obsese, jejichž výsledkem je neustálé zarovnávání věcí a jejich uspořádávání do symetrických tvarů. Tyto lidi ale ve skutečnosti jakékoliv vybočení ze stereotypu neuvěřitelně znejišťuje a proto musí být vše přesně podle jejich představ.
Jednotlivé typy obsesí se samozřejmě mohou různě prolínat, což může vést i k tomu, že člověk provádí různé rituály skoro celý den.
Potíže související s obsedantně kompulzivní poruchou
Na obsedantně kompulzivní poruchu tělo reaguje jako na stres, což je pochopitelné, jelikož jsou tito lidé téměř v neustálém napětí. Jako přidružené problémy se tedy často objevuje zrychlený nebo zpomalený srdeční tep, snížený nebo zvýšený krevní tlak, cévní změny, pocení, zrychlené nebo zpomalené dýchání, trávicí potíže, rozmazané vidění, závratě, brnění, křeče, pocity neskutečna a další.
Obsedantně kompulzivní porucha je také často spojena s depresí, ať už je deprese primární nebo sekundární poruchou.
Léčba
Léčba této poruchy bývá ve většině případů úspěšná. Jako nejúčinnější se ukázala být kombinace psychoterapie a farmakoterapie. Z léků se užívají antidepresiva, která upravují nerovnováhu serotoninu, která je u lidí s obsedantně kompulzivní poruchou častá.
Jako u všech ostatních nemocí i tady platí, že čím dříve pacient začne svůj problém řešit, tím je větší šance na brzké uzdravení. Pokud jde o psychické potíže, lidé se za ně často stydí a nechce se jim svěřovat se s nimi nějakému jinému člověku. Ovšem pravdou je, že duševní problémy má v dnešní době opravdu mnoho lidí a psychofarmaka jsou jedny z nejčastěji předepisovaných léků. A jelikož je obsedantně kompulzivní porucha poměrně dost rozšířená, rozhodně není třeba se obávat, že jde o něco, s čím se psychiatr nebo psycholog ještě nikdy nesetkal.
Comments